O knize: 1965 / Čerstvá krev voní jako kov, jako čerstvě poškrábaná měď. Tato čistá, specifická vůně, zprvu tak nápadná, se rychle změní v nechutně sladkou vůni, když buňky umírají. Pokud je to krev cizího člověka, máte nutkání zůstat pryč. Pokud je to vaše vlastní krev, chcete vědět, jak špatně na tom jste. Proměníte se v obrovské ucho, které poslouchá samo sebe a očekává ztrátu vědomí, doprovázenou tupým vše pohlcujícím řevem. V této době mozek opakuje čtyři věčná slova: prosím, teď ne. Prosím, teď ne, pokud je to přítelova krev...